Novela zákona č. 338/1992 Sb., o dani z nemovitostí

JUDr. Jakub Vozáb, PhD. 08.10.2011


Dne 19. 7. 2011 byl ve Sbírce zákonů vyhlášen zákon č. 212/2011 Sb., kterým se novelizuje zákon č. 338/1992 Sb., o dani z nemovitostí. Cílem novely je odstranit zejména výkladové nejasnosti zdanění u pozemků s plošnými stavbami (tzv. zpevněnými plochami pozemků). Dále novela navazuje na zákon č. 280/2009 Sb., daňový řád, a upravuje náležitosti rozhodnutí o vyměření daně v případech, kdy nedošlo ve srovnání s předchozím zdaňovacím obdobím k žádným změnám ohledně daňové povinnosti.

Dále citujeme důvodovou zprávu k této novele zákona popisující navrované změny a sledovaný záměr zákonodárce:

DŮVODOVÁ ZPRÁVA

k novele zákona č. 338/1992 Sb., o dani z nemovitostí, ve znění pozdějších předpisů

A. Obecná část

I. ZÁVĚREČNÁ ZPRÁVA Z HODNOCENÍ DOPADŮ REGULACE PODLE OBECNÝCH ZÁSAD (MALÁ RIA)

1.Důvod předložení  Název Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 338/1992 Sb., o dani z nemovitostí, ve znění pozdějších předpisů, je předkládán na základě plánu legislativních prací vlády na 1. pololetí roku 2010. Předkládaná novela zákona o dani z nemovitostí nemění základní koncepci platného zákona o dani z nemovitostí. Cílem novely je odstranit zejména výkladové nejasnosti zdanění u pozemků s plošnými stavbami (tzv. zpevněnými plochami pozemků). Dále novela navazuje na zákon č. 280/2009 Sb., daňový řád, a upravuje náležitosti rozhodnutí o vyměření daně v případech, kdy nedošlo ve srovnání s předchozím zdaňovacím obdobím k žádným změnám ohledně daňové povinnosti.

 Identifikace problémů, cílů, kterých má být dosaženo, rizik spojených s nečinností Zhodnocení současného stavu a identifikace problému Návrh řeší zdanění pozemků zpevněných stavbou bez svislé nosné konstrukce, tzv. „plošnou stavbou“, daní z nemovitostí upravenou zákonem č. 338/1992 Sb., o dani z nemovitostí, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o dani z nemovitostí). Reaguje zejména na rozhodovací praxi soudů a jeho záměrem je především vyjasnění a dosažení jednoznačnosti právní úpravy, odstranění výkladových nejasností, zjednodušení správy daně
a snížení administrativní náročnosti zpracování těchto specifických případů zdanění. S ohledem na dosavadní poznatky a zkušenosti správců daně a chování poplatníků daně z nemovitostí je nezbytné navrhnout efektivní řešení současného neuspokojivého stavu, který komplikuje výkon správy daně při zdaňování plošných staveb a v určité míře negativně ovlivňuje vývoj daňových příjmů do rozpočtů obcí.
Podle stávajícího znění § 7 zákona o dani z nemovitostí jsou nemovité plošné stavby (resp. zpevněné plochy) předmětem daně ze staveb a pro stanovení základu daně jsou podle § 10 tohoto zákona na rozdíl od staveb se svislou nosnou konstrukcí (zejm. budov) vymezeny jako stavby bez svislé nosné konstrukce (komunikace, parkoviště, zastavěné manipulační plochy mezi jednotlivými budovami). Aby mohla být stavba (tedy jak budova, tak zpevněná plocha) předmětem daně ze staveb, musí být

  1. stavbou nemovitou ve smyslu ustanovení § 119 zákona

    č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen občanský zákoník), tedy stavbou spojenou se zemí pevným základem;

  2. a jako taková být samostatnou věcí způsobilou být předmětem občanskoprávních vztahů.

    Protože stávající právní úprava tohoto předmětu daně ze staveb je poměrně obecná

a vychází z institutů občanského zákoníku definovaných rovněž jen velmi obecně, může být prokazování naplnění výše uvedených podmínek v daňovém řízení u jednotlivých zpevněných ploch poměrně náročné, a to i s ohledem na rozmanitost a stáří objektu či neexistenci příslušné dokumentace. Nelze rovněž opomenout judikaturu nejvyšších soudních instancí v posledních letech, resp. nejednotnost názoru nejvyšších soudních instancí na danou problematiku. Nejvyšší správní soud i Ústavní soud při posuzování staveb bez svislé nosné konstrukce jako předmětu daně ze staveb doposud kladly důraz na jednoznačné prokázání otázky, zda se v konkrétním případě jedná o samostatnou nemovitou věc (Nález I. ÚS 483/01 ze dne 6. 5. 2003 a Nález I. ÚS 531/05 z 6. února 2007, rozhodnutí Nejvyššího správního soudu č.j. 2 Afs 125/2005–40 ze dne 1. března 2007). Oproti tomu Nejvyšší soud se v řadě rozsudků v oblasti občanskoprávní spíše přiklání k tomu, že zpevněná plocha pozemku (tj. komunikace či manipulační plocha) je pouze způsobem využití pozemku a nemůže být samostatnou věcí ve smyslu ust. § 119 občanského zákoníku.
Další pochybnosti přineslo rozhodnutí Nejvyššího správního soudu č.j. 5 Afs 24/2008–63 ze dne 25. 9. 2008, v němž jsou zpevněné plochy z hlediska posouzení, zda se jedná o samostatnou věc (a tedy i předmět daně ze staveb) rozlišovány podle toho, zda jde o stavby komunikací či ostatní zpevněné plochy pozemků. Z uvedeného je zřejmé, že stávající stav není uspokojivý a že zdaňování zpevněných ploch daní ze staveb vyvolává neustále pochybnosti, vedoucí ke komplikacím v daňovém řízení. V zájmu právní jistoty všech zúčastněných na daňovém řízení, včetně příjemce výnosu daně z nemovitostí, tedy obcí, je zpracován návrh nové právní úpravy zdaňování plošných staveb daní z nemovitostí, který výslovně vyjímá stavby zpevněných ploch pozemků z předmětu daně ze staveb. Zpevněné plochy pozemků, se jako určitou nově definovanou kategorii pozemku navrhuje zdaňovat pouze daní z pozemků. Vyjmutí staveb zpevněných ploch pozemků z předmětu daně ze staveb zjednoduší správu daně z nemovitostí, neboť odstraní náročné prokazování a projednávání, zda má být plošná stavba užívaná pro podnikání zdaněna daní ze staveb či daní z pozemků. Zpevněné plochy pozemků, užívané k podnikatelské činnosti nebo v souvislosti s ní, které jsou specifickým ztvárněním, zpracováním i užíváním pozemků, se navrhuje podrobit sazbě daně z pozemků, diferencované podle dvou skupin podnikatelských činností, jejíž výše je však nižší, než sazba daně ze staveb Toto rozlišení sazeb daně vychází z konstrukce sazeb daně pro stavby a respektuje specifikaci jednotlivých podnikatelských oblastí tak, jak je pro tyto účely uvedena v ustanovení § 11 odst. 1 písm. d) zákona o dani z nemovitostí. Navrženou změnou právní úpravy dochází ke snížení daňové zátěže podnikatelské sféry. Hlavním záměrem a rovněž předností navrhované novely je zjednodušení a zefektivnění průběhu daňového řízení, a snaha o optimálně vyvážené zdanění všech kategorií staveb užívaných pro podnikatelskou činnost při současném zabránění závažnějšímu snižování příjmů z daně z nemovitostí do rozpočtu obcí a výrazném posílení právní jistoty všech dotčených subjektů. Změnu v právní úpravě rovněž podporuje Svaz měst a obcí ČR, v souvislosti s jehož požadavkem na změnu legislativy v této oblasti se návrh na zavedení zvláštní sazby daně pro plošné stavby, resp. nově zpevněné plochy pozemků užívané pro podnikatelskou činnost nebo v souvislosti s ní, do § 6 zákona o dani z nemovitostí předkládá.

Zhodnocení platného právního stavu Předmětem daně ze staveb jsou podle § 7 odst. 1 zákona o dani z nemovitostí nemovité stavby na území České republiky, které jsou spojené se zemí pevným základem a jsou stavbami ve smyslu příslušných stavebních předpisů, a to bez ohledu na to, zda se zapisují do katastru nemovitostí. Jedná se o stavby, na které byl vydán kolaudační souhlas nebo kolaudační rozhodnutí, nebo jsou způsobilé k užívání na základě oznámení stavby stavebnímu úřadu, ale také stavby dokončené podle dříve vydaných stavebních předpisů. Rovněž stavby užívané a příslušnému povolení stavebního úřadu podléhající, jsou předmětem daně ze staveb. Výjimkou jsou druhy staveb uvedené v § 7 odst. 2 a blíže specifikované v odst. 3 zákona o dani z nemovitostí, které nejsou předmětem daně ze staveb a tudíž se nezdaňují. Zpravidla se jedná o stavby zásadního veřejnoprávního významu, jako jsou např. stavby přehrad, stavby na ochranu před povodněmi nebo stavby sloužící veřejné dopravě. Při stanovení základu daně ze staveb podle § 10 zákona o dani z nemovitostí se rozlišují stavby bez svislé nosné konstrukce (komunikace, parkoviště, manipulační plochy mezi jednotlivými budovami – tj. plošné stavby) a stavby se svislou nosnou konstrukcí (zejména budovy). Předmětem daně z pozemků jsou podle § 2 odst. 1 zákona o dani z nemovitostí pozemky na území České republiky vedené v katastru nemovitostí. Pro stanovení základu daně z pozemků a příslušné sazby daně se vychází z druhu pozemku, který je evidovaný v katastru nemovitostí, např. orná půda, trvalý travní porost, ostatní plocha, zastavěná plocha a nádvoří. K výpočtu daně z přiznávaných pozemků tedy poplatník do daňového přiznání uvádí (kromě výjimky u stavebního pozemku) údaje tak, jak jsou vedeny v katastru nemovitostí.

Rozdíly v sazbách daně z pozemků a ze staveb U staveb užívaných pro podnikatelskou činnost byla do konce zdaňovacího období roku 2009 aplikována sazba daně podle § 11 zákona o dani z nemovitostí v závislosti na předmětu podnikatelské činnosti, jemuž stavba slouží, ve výši 1 Kč, 5 Kč nebo 10 Kč za 1 m2 zastavěné plochy. Od zdaňovacího období 2010 je na základě novely zákona o dani z nemovitostí (zákon č. 362/2009 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s návrhem zákona o státním rozpočtu České republiky na rok 2010) sazba u staveb sloužících pro zemědělskou prvovýrobu, lesní a vodní hospodářství zdvojnásobena na 2 Kč za 1 m2
a dosavadní dvě sazby pro podnikatelské činnosti v dalších odvětvích a ostatních předmětech podnikatelské činnosti jsou sjednoceny na 10 Kč za 1 m2. Obec má zákonné zmocnění obecně závaznou vyhláškou podle § 11 odst. 3 písm. b) zákona o dani z nemovitostí kromě jiného i pro podnikatelské stavby stanovit koeficient 1,5, jímž se násobí základní sazba daně.
Pozemky zastavěných ploch a nádvoří nebo ostatních ploch byly do konce zdaňovacího období roku 2009 zdaňovány sazbou daně podle § 6 zákona o dani z nemovitostí v částce 0,10 Kč za 1 m2. Výše citovaná novela zákona o dani z nemovitostí od zdaňovacího období 2010 tuto sazbu zdvojnásobuje na 0,20 Kč za 1 m2. Dále má obec zákonné zmocnění obecně závaznou vyhláškou podle § 12 stanovit místní koeficient v hodnotě 2, 3, 4 či 5, jímž se násobí daňová povinnosti poplatníka za jednotlivé druhy nemovitostí, tj. jak pozemky, tak nemovité stavby. Protože dosavadní právní úprava ohledně definice nemovité věci je poměrně obecná, prokazování v daňovém řízení, zda plošná stavba je předmětem daně ze staveb, může být komplikované. Plošná stavba je stavbou ve smyslu stavebních předpisů (např. bylo na ni vydáno příslušné rozhodnutí stavebního úřadu nebo jde o stavbu podléhající ohlášení). Pokud však není spojena se zemí pevným základem (není stavbou nemovitou) nebo se nejedná o samostatnou nemovitou věc způsobilou být předmětem občanskoprávních vztahů, není předmětem daně ze staveb a zdaňuje se pouze pozemek. Masivní přeřazení zpevněných ploch k dani z pozemků se současnými sazbami daně podle druhu pozemku (zpravidla jako zastavěná plocha a nádvoří nebo ostatní plocha) namísto k dani ze staveb, by velmi negativně ovlivnilo rozpočet obcí. Zdanění těchto ploch stávající sazbou daně z pozemků navíc ani neodpovídá skutečnému charakteru a stavu objektu zdanění, neboť jde nikoliv o pozemek, ale o specifickou plošnou stavbu, která se na pozemku nachází. V zájmu spravedlivého, přiměřeného zdanění a transparentnosti daňového řízení se proto navrhuje upravit znění zákona tak, aby bylo zřejmé, že zpevněné plochy pozemků užívané k podnikání, které byly doposud předmětem daně ze staveb, budou předmětem daně
pozemků se speciální sazbou daně. Dosavadní daňové zatížení vlastníků těchto pozemků tak nebude zvýšeno, nýbrž sníženo, ale zároveň se předejde případnému propadu rozpočtu obcí, do kterého výnos daně z nemovitostí přímo plyne.

Stanovení cíle (žádoucího stavu), který má být dosažen řešením problému Navržená změna právní úpravy daně z nemovitostí má za cíl Zlepšit účelnost právní úpravy a správy daně:  Odstranit výkladové nejasnosti a přispět k vyjasnění a jednoznačnosti právní úpravy vyváženým zohledněním všech aspektů s problematikou spojených.  Zapracovat do zákona o dani z nemovitostí změnu právní úpravy respektující příslušnou judikaturu v zájmu předcházení soudním sporům.  Přizpůsobit odůvodnění rozhodnutí specifické úpravě daně z nemovitostí.

Snížit náklady zdanění u všech dotčených subjektů  Zjednodušit správu daně a daňové řízení u daně z nemovitostí a tím snížit jeho administrativní náročnost.  Zvýšit transparentnost vedení daňového řízení tím, že doposud zpochybňovaný předmět daně ze staveb – stavby zpevněných ploch pozemků– bude předmětem daně z pozemků se speciální sazbou daně.

Optimalizovat daňový výnos  Jednoznačnou právní úpravou posílit předvídatelnost a stabilitu budoucích výnosů daně z nemovitostí do rozpočtu obcí.  Nově upravit režim zdanění zpevněných ploch pozemků pro podnikání v celém jeho komplexu, tj.  zpřesnit vymezení předmětu daně ze staveb  přiměřeně nastavit výši nově zavedených sazeb daně z pozemků pro zpevněné plochy pozemků užívané pro podnikatelskou činnost nebo v souvislosti s ní jak v porovnání ke zdanění ostatních druhů nemovitostí sloužících k podnikání, tak z pohledu zachování stávající úrovně daňového zatížení podnikatelských nemovitostí.

Zhodnocení rizik, která jsou spojena s neřešením problému Při zachování stávajícího stavu právní úpravy by nebylo možné účinně zamezit sporům a nejasnostem při zdaňování plošných staveb jako předmětu daně ze staveb s případným negativním dopadem na příjmy obcí z daně z nemovitostí, ani odstranit administrativní náročnost správy daně v těchto případech. Nadále by daňové řízení spojené s existencí různých druhů a kategorii plošných staveb jak z hlediska jejich právního posouzení, tak technického provedení, vykazovalo rysy nejednoznačnosti, nadměrné komplikovanosti a neefektivnosti.


Odebírat novinky e-mailem RSS Feed
Sdílet