Novela z. o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem

JUDr. Jakub Vozáb, PhD. 08.10.2011


Ilustrativní obrázek ke článku Novela z. o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem

Dne 23. 9. 2011 Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR schválila novelu zákona č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem (usnesení č. 770) a postoupila příslušný zákon Senátu. Předpokládaná účinnost novely je od 1.1.2012. Novela řeší některé problémy, které historicky existují od počátku právní úpravy, jako např. problém návaznosti soudních rozhodnutí na zápis v katastru nemovitostí, problém šikanózních žalob majících za následek zápis poznámky v katastru nemovitostí a přerušení vkladového řízení, problém zástavních práv převzatých z pozemkových knih apod. Kromě jiného se zavádí povinnost podávat návrhy na vklad na předepsaných formulářích a navyšuje poplatek za návrh na vklad práva do katastru nemovitostí z původní částky 500,– kč nově na částku 1.000 Kč. Ještě jeden rok od účinnosti zákona (tedy dle předpokladu do 31.12.2012) bude možné podávat návrhy na vklad bez využití předepsaného formuláře.

Dále citujeme důvodovou zprávu k této novele zákona popisující navrované změny a sledovaný záměr zákonodárce:

Důvodová zpráva

Obecná část

Předkládaný návrh byl v podstatné části zpracován před 1. listopadem 2007, takže se na něj vztahuje usnesení vlády č. 927/2007 k uplatnění Obecných zásad pro hodnocení dopadu regulace a o zřízení Grémia pro regulační reformu a efektivní veřejnou správu, kterým vláda stanovila, že Obecné zásady pro hodnocení dopadů regulace, které byly přijaty usnesením vlády č. 877/2007 o Obecných zásadách pro hodnocení dopadů regulace, budou uplatňovány až na ty materiály, jejichž příprava byla zahájena po 1. listopadu 2007. Návrh prošel meziresortním připomínkovým řízením, byl projednán v Legislativní radě vlády, schválen vládou a jako vládní návrh předložen do Poslanecké sněmovny jako sněmovní tisk č. 460. Poslanecká sněmovna návrh projednala v zemědělském výboru, v ústavněprávním výboru, které návrh doporučily v nezměněné podobě ke schválení. Návrh tak prošel až do třetího čtení, kde nebyl schválen o 2 hlasy. Důvodem neschválení nebyl nesouhlas s novelou zákona č. 265/1992 Sb. K návrhu však byla připojena i část měnící zákon o správních poplatcích, nad níž nepanovala v Poslanecké sněmovně shoda. Touto novelou měly být zvýšeny poplatky za podání návrhu na vklad takovým způsobem, že by se částka 500,– Kč vybírala nikoli za podání návrhu na vklad, ale za každou návrhem dotčenou nemovitost a každé k zápisu navržené právo. Poslanci si ovšem uvědomovali nezbytnost přijetí ostatních změn, a proto předložili poslanecký návrh, který byl podán poslanci napříč politickým spektrem jako sněmovní tisk č. 760 a v němž bylo zmírněno zvýšení poplatků za návrh na povolení vkladu. Avšak s ohledem na to, že vládě byla vyslovena nedůvěra a očekávaly se nové volby na podzim roku 2009, před nimiž není populární zvyšovat správní poplatky, skupina poslanců svůj návrh stáhla. Vzhledem k tomu, že volby na podzim roku 2009 neproběhly a poslanci si uvědomovali nezbytnost přijetí novely zákona č. 265/1992 Sb., byl předložen poslanecký návrh novely uvedeného zákona jako sněmovní tisk č. 1013 s tím, že návrh již neobsahoval novelu zákona o správních poplatcích, když zbylý návrh byl předtím již mnohokrát projednán na všech úrovních a nikdo k němu neměl žádné výhrady ani připomínky. Návrh byl vládou doporučen ke schválení, ale Poslanecká sněmovna ho již do konce volebního období nestihla projednat. Protože nezbytnost řešení problémů předloženým návrhem nepominula, je návrh předkládán znovu s tím, že předkládaná novela obsahuje několik drobných doplnění, jejichž potřeba vyšla najevo po předložení původního návrhu a která nejsou nikterak problematická. Jejich potřeba bude odůvodněna ve zvláštní části důvodové zprávy. Jak již bylo uvedeno, návrh byl připravován již před 1. listopadem 2007, a proto se na něj vztahuje usnesení vlády č. 927/2007. Přesto jako součást obecné části důvodové zprávy je v souladu s doporučením publikovaným na webových stránkách vlády malá RIA zpracovaná ve zjednodušené podobě.

Zvláštní část

K čl. I

K bodu 1

Ustanovení se vypouští pro nadbytečnost, neboť vyplývá již ze správního řádu.

K bodu 2

Zákon umožňuje zahajovat řízení o povolení vkladu písemným podáním. Přitom listinu, podle které má být vklad proveden, považuje za přílohu návrhu. Vytvářely se tak spekulace, že tuto listinu je možné předložit kdykoli po podání návrhu na vklad. To však nelze připustit, pokud má právo vkladem vznikat ke dni podání návrhu na vklad. Je proto nutné, aby vkladová listina již k tomuto dni existovala, což je možné zajistit jen tím, že k tomuto dni bude také předkládána.

Nulová varianta by vedla k tomu, že by návrhy na vklad s cílem zajištění lepšího pořadí byly podávány v době, kdy smlouva ještě vůbec neexistuje.

K bodu 3

Navrhuje se obdobně jako v případě zápisů do obchodního rejstříku stanovit, že návrh na zahájení vkladového řízení musí být podán na stanoveném formuláři. Tím se zajistí jednotnost podávaných návrhů a jejich přehlednost při přijímání těchto návrhů. Lze také očekávat, že to povede i ke snížení chybovosti podávaných návrhů, což usnadní situaci jak účastníkům řízení, tak katastrálním úřadům. Předpokládá se, že většina navrhovatelů bude využívat webovou formulářovou aplikaci, která u většiny běžných případů vytvoří jednostránkový návrh na vklad. I v případě jeho vytištění si systém uchová data potřebná pro zápis do katastru nemovitostí v elektronické formě, což značně přispěje ke snížení chybovosti podání katastrálním úřadům. Využití elektronických formulářů bude také významným krokem k elektronizaci vkladového řízení.

Vzhledem k tomu, že se jedná o poměrně závažnou změnu, která má významný dopad na zaběhlou dosavadní praxi při podávání návrhu na vklad, je v přechodných ustanoveních uvedeno, že ještě rok od účinnosti tohoto zákona bude možné podávat návrhy na vklad bez použití formuláře. Tím bude vytvořen dostatečný časový prostor, aby si všichni nový způsob podávání návrhu na vklad osvojili a nové právní úpravě se tak přizpůsobili.

Nulová varianta by vedla k tomu, že by katastr nemovitostí začal zaostávat v elektronizaci administrativních procesů.

K bodům 4

Cílem předkládání nabývacích listin, podle nichž byly zápisy učiněny ještě do bývalé evidence nemovitostí, bylo zkvalitnění údajů katastru. Uvedené očekávání se však nenaplnilo. Nejvyšší soud ve svém sjednocujícím stanovisku Cpjn 38/98 ze dne 28. 6. 2000, které bylo publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. Rc 44/2000, zaujal názor, že platnost těchto listin není katastrální úřad oprávněn přezkoumávat ani v minimálním rozsahu, a proto i když zjistí vady nabývacího titulu, je povinen vklad stejně povolit. I kdyby zde však stanovisko Nejvyššího soudu nebylo, deklarovaný cíl by zřejmě zůstal nenaplněn. Pokud by katastrální úřad zjistil vady nabývacího titulu a mohl z uvedeného důvodu vklad zamítnout, musel by osobu, které znemožnil zamítnutím nakládat s nemovitostí, ponechat zapsanou jako vlastníka v katastru i nadále. Ke zkvalitnění zápisů v katastru by tedy nedošlo. Kromě toho lze předpokládat, že i osoby zapsané v bývalé evidenci nemovitostí jako vlastníci na základě vadných nabývacích titulů s ohledem na význam zápisů převzatých z bývalé evidence nemovitostí (viz § 16 zákona) a s ohledem na to, že tyto zápisy nejméně od roku 1993 nikdo nerozporoval, zřejmě ve většině případů vlastnické právo přinejmenším vydržely. Pokud katastrální úřad má potřebu ověřit si platnost nabývacího titulu, v drtivé většině tak může učinit, protože nabývací listiny jsou uloženy ve sbírce listin u katastrálního úřadu. Ze všech uvedených důvodů se navrhuje, aby nabývací listiny nebylo nadále nutné k řízení o povolení vkladu předkládat.

Nulová varianta by vedla k tomu, že by účastníci vkladového řízení byli nuceni předkládat katastrálním úřadům úředně ověřené kopie listin, které katastrální úřad při rozhodování o povolení vkladu s ohledem na existující stanovisko Nejvyššího soudu stejně nemůže využít, a které má katastrální úřad navíc v naprosté většině již uloženy ve sbírce listin.

Další písmena se vypouští pro nadbytečnost, neboť povinnost předkládat jimi stanovené přílohy návrhu vyplývá již ze správního řádu.

K bodu 5

Navrhuje se, aby v případě, kdy je možné z příslušného rejstříku zjistit potřebný údaj dálkovým způsobem, nebyla uzákoněna povinnost předkládat výpis z tohoto rejstříku jako přílohu návrhu na vklad.

K bodu 6

Nahrazovaná právní úprava již neodpovídá platné právní úpravě o řízení před soudy. Proto se nahrazuje odkazem na platnou právní úpravu. Oproti obecné právní úpravě se stanoví lhůta pro podání žaloby na 30 dnů. Tato lhůta je pro řízení ve věci vkladu práva plně dostačující. Přitom povede k urychlení navazujících řízení. Vzhledem k tomu, že práva podání žaloby se nelze předem vzdát, musí totiž katastrální úřad po celou stanovenou lhůtu vyčkávat, zda žaloba nebude podána, a nemůže pokračovat v navazujících vkladových řízeních.

Aby se předešlo případné kolizi mezi rozhodováním soudu a současným rozhodováním katastrálního úřadu o mimořádném opravném prostředku, navrhuje se i v případě rozhodnutí o zamítnutí vkladu možnost použití těchto mimořádných opravných prostředků vyloučit. Předkladateli ostatně z praxe není znám jediný případ, kdy by některý z těchto mimořádných prostředků byl v případě rozhodnutí katastrálního úřadu o zamítnutí vkladu použit.

K bodu 7

Je třeba, aby po dobu, než bude jisté, že žaloba proti rozhodnutí o zamítnutí vkladu nebude podána, neprováděl katastrální úřad další zápisy týkající se nemovitostí, kterých se zamítnutí návrhu na vklad týká. V případě, že žaloba podána bude, je nezbytné toto zajistit až do doby, než bude katastrálnímu úřadu doručeno pravomocné rozhodnutí o podané žalobě. Pokud by tomu bylo jinak, katastrální úřad by ihned poté, co zamítne návrh na vklad a zamítavé rozhodnutí doručí, byl povinen provádět další zápisy práv k téže nemovitosti. Pokud by následně soud vklad povolil, vznikla by značná škoda, a to zcela neodvratně.

Pokud by byla ponechána dosavadní právní úprava, a při podání žaloby k soudu by se navazující vkladová řízení nepřerušovala, katastrální úřady by již nemohl bránit případné škodě dosavadním postupem, který je na hraně zákona a musely by akceptovat názor vyjádřený v judikatuře soudů o tom, že rozhodnutí katastrálního úřadu o zamítnutí vkladu nabývá právní moci již doručením tohoto rozhodnutí. Neměly by důvod vyčkávat a zajímat se o to, zda ve stanovené lhůtě bude soudu v dané věci podána žaloba a pokud ano, s jakým výsledkem. Musely by naopak okamžitě provádět další zápisy k týmž nemovitostem. Pokud by následně po uplynutí delšího času soud zamítnutý vklad povolil, vznikla by zákonitě škoda, která by v případě nemovitostí dosahovala značné výše.

Dosavadní text odstavce 5 se přitom nahrazuje pro nadbytečnost, neboť postup v něm uvedený vyplývá již ze správního řádu.

K bodu 8

Navrhované ustanovení reaguje na podnět veřejného ochránce práv, který kritizoval, že i po letech a desetiletích se objevují staré listiny, o kterých neměl doposud nikdo ani tušení, a které svědčí o tom, že v dávné minulosti vlastnil určitou nemovitost někdo jiný, než kdo byl zapsán ve veřejné evidenci. Jedná se o registrované smlouvy, přídělové listiny, převody nemovitostí do bývalého socialistického vlastnictví atp. Účastníci realitních obchodů, notáři v dědických řízeních, ani nikdo jiný však o těchto listinách nevěděl. Proto se vždy vycházelo z údajů obsažených ve veřejné evidenci. Ty se pochopitelně rozcházely s údaji v neznámých a teprve nyní předkládaných listinách. Podle současných právních předpisů při předložení těchto listin katastrálnímu úřadu dochází k duplicitnímu zápisu vlastnického práva, nemovitost je tak fakticky zablokována až do odstranění duplicitního zápisu buď na základě uznání vlastnictví jednoho z duplicitně zapsaných vlastníků, nebo na základě rozhodnutí soudu. Přitom v mnoha případech dnes původně zapsaný vlastník své vlastnictví k nemovitosti přinejmenším vydržel a stará listina je proto z dnešního pohledu již bez právního významu. Navrhuje se proto zabránit takovýmto duplicitám, které vyjadřují právně nemožný stav a jen komplikují život vlastníkům nemovitostí. Přitom je čistě vinou těch, co tyto listiny dnes předkládají, že tak neučinili již v době, kdy listina vznikla, ač jim to právní předpisy vždy ukládaly. Pokud se předkladatelé starých listin domnívají, že jsou i dnes vlastníky nemovitosti, mohou podat žalobu určovací k soudu, kde žalovaným bude osoba dnes zapsaná jako vlastník v katastru nemovitostí, nebo dosáhnout uznání vlastnického práva od dnes zapsaného vlastníka smírnou cestou. Duplicitním zápisům by navržené ustanovení zabránilo i v případech, kdy je předkládáno rozhodnutí o vlastnickém či jiném věcném právu k nemovitosti, které není závazné pro dnes zapsaného vlastníka nemovitosti, protože ten nebyl účastníkem řízení, v němž bylo rozhodnutí vydáno. Cílem navrženého ustanovení je zabránit duplicitním zápisům ve všech případech a zápis záznamem provádět až v okamžiku, kdy bude jednoznačné, zda a komu svědčí zapisované právo.

Záznamem se provádí zápis do katastru nemovitostí mimo jiné i na základě soudních rozhodnutí. Velké problémy však praxi přináší, když soudní rozhodnutí je předloženo k záznamu, a na dosavadní zápisy v katastru nenavazuje. Může se tak stát, že je z katastru nemovitostí vymazáno na základě soudního rozhodnutí záznamem vlastnické nebo jiné věcné právo i bez vědomí dosavadního vlastníka. Lze konstatovat, že takový postup je protiústavní. Čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod totiž uvádí: “Každý má právo, aby jeho věc byla projednána veřejně, bez zbytečných průtahů a v jeho přítomnosti a aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům. Veřejnost může být vyloučena jen v případech stanovených zákonem.”. Existují záznamové listiny včetně rozhodnutí soudů, které byly vyhotoveny tak, že na jejich základě má být z katastru vymazán dosud zapsaný vlastník nebo jiný oprávněný, aniž by měl možnost účastnit se soudního řízení, jehož výsledek pro něj proto není závazný. Typické jsou rozsudky, kdy se určí, že určitá osoba vydává nemovitost jiné osobě. Přitom vydávající osoba není v katastru nemovitostí zapsána jako vlastník, protože dávno převedla nemovitost na třetí osobu. Pro tuto třetí osobu tedy není rozsudek závazný, nijak nemohla před soudem hájit svoje práva a většinou ani o probíhajícím soudním řízení neví. Náhle se však dozví, že byla jako vlastník z katastru vymazána záznamem, aniž by s ní předtím kdokoli jednal. Typické jsou také případy, kdy dědici dědí nemovitost, kterou zůstavitel nikdy nevlastnil. Konečně se nenavazující rozsudky týkají případů, kdy soud rozhodne o vlastnictví nemovitosti, která neexistuje. Stává se to například tehdy, když soud vychází ze starých podkladů a před vynesením soudního rozhodnutí je dokončena pozemková úprava, při které všechny dosavadní pozemky zaniknou a místo nich vzniknou pozemky naprosto jiné. Uvedené nedostatky je třeba nejprve odstranit v řízení před orgánem, který je k tomu příslušný. V žádném případě se tedy nebude ani nadále zkoumat, zda soud rozhodl po věcné stránce správně. Stejná právní úprava byla i v obecném knihovním zákoně, podle kterého se do pozemkové knihy zapisovala i práva na základě soudních rozhodnutí.

Nulová varianta by vedla k tomu, že by se do katastru nemovitostí i nadále prováděly duplicitní zápisy, čímž by náš katastr zůstal evropskou raritou. Ostatně osvědčená zásada, že každý zápis ve veřejné evidenci nemovitostí musí navazovat na předchozí zápisy, byla obsažena již v ustanovení § 21 zákona č. 95/1871 ř. z., o zavedení obecného zákona o pozemkových knihách (Obecný knihovní zákon), které znělo: “Zapisovati se může jen proti tomu, kdo jest toho času, kdy se žádá, zapsán v pozemkové knize za vlastníka nemovitosti nebo práva, ve příčině kterých se má zápis státi, nebo se alespoň zároveň za vlastníka vloží nebo zaznamená (§ 432 ob. z. obč.)”.

K bodu 9

Navržené ustanovení řeší otázku, co s listinou, na jejímž základě nelze provést záznam. Podle dosavadní právní úpravy měla být vrácena tomu, kdo listinu vyhotovil. V praxi realizace tohoto postupu často není vůbec možná, protože ten, kdo listinu vyhotovil, např. státní notářství, advokátní poradna, určitá státní instituce (např. orgán provádějící přídělové řízení) již dávno neexistují a není tedy možno jim listinu vracet. Ani v případě, že by mělo soudní rozhodnutí být vraceno soudu, který soudní rozhodnutí vyhotovil, není vhodné. Soud totiž zpravidla nemůže iniciovat nápravu důvodů, pro které nebyl záznam proveden. Tuto nápravu může zpravidla iniciovat ten, v jehož zájmu měl být záznam proveden, a kdo tedy k záznamu listinu předložil. Pokud je důvodem neprovedení záznamu např. překlep v parcelním čísle ve výroku soudního rozhodnutí, může u soudu iniciovat vydání opravného rozhodnutí. Pokud je důvodem neprovedení záznamu to, že soudní rozhodnutí se nevztahuje na v katastru zapsaného vlastníka, může předkladatel iniciovat soudní řízení proti v katastru zapsanému vlastníkovi nebo to s ním řešit smírnou cestou. Pokud nemovitosti, kterých se rozhodnutí týká, neexistují např. proto, že zanikly provedením pozemkové úpravy, může předkladatel listiny v některých případech rovněž iniciovat soudní řízení opírající se o stav po pozemkové úpravě. Navíc podle nejnovější judikatury se předkladatel listiny může neprovedení záznamu bránit cestou správního soudnictví. Tuto možnost vyhotovitel listiny, pokud není totožný s jejím předkladatelem, vůbec nemá. Ze všech těchto důvodů se navrhuje, aby se v případě neprovedení záznamu vracela listina předkladateli a nikoli vyhotoviteli záznamové listiny.

K bodu 10

S ohledem na nově navrhovaný zápis poznámek spornosti se dotčené ustanovení omezí na případy, kdy se na základě žalobních návrhů poznámka spornosti nevyznačí, protože žalobní návrh se netýká otázky, která by představovala ve vkladovém řízení předběžnou otázku. Jedná se např. o žalobu na zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví nebo žalobu o vypořádání zaniklého společného jmění manželů. Konečně se jedná o spory o existenci věcných práv k věci cizí.

Nulová varianta nepřichází v úvahu, pokud má být zároveň přijat novelizační bod 12, neboť zákon by se stal vnitřně rozporným.

K bodu 11

Od účinnosti novely exekučního řádu č. 347/2007 Sb., to je od 1.1.2008, platí, že je-li nařízena exekuce, ve které jako povinný vystupuje stát, není tímto opatřením již stát nijak omezen v nakládání se svými nemovitostmi. Přesto se dosud o této exekuci i nadále zapisuje do katastru nemovitostí poznámka, která vzbuzuje zdání, že stát v nakládání se svými nemovitostmi omezen je. To komplikuje situaci některých státních organizací, jejichž úkolem je zpeněžit nemovitosti ve vlastnictví státu (např. Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových), protože se lidé od něj bojí nemovitost koupit, přestože zákon jejich prodeji žádnou právní překážku neklade. Proto se navrhuje, aby tam, kde nařízení exekuce nemá omezující charakter, nebyla o tomto nařízení zapisována do katastru nemovitostí ani poznámka.

Nulová varianta by znamenala, že by se do katastru nemovitostí i nadále zapisovala poznámka, která nemá pro zápisy do katastru žádný význam a navíc mate veřejnost.

K bodu 12

Poznámka spornosti se nově upravuje v samostatném paragrafu. Přitom se stanoví, že zápis této poznámky nevyvolá přerušení případného řízení o povolení vkladu. Zároveň se stanoví, jak se v případě podání žalob postupuje. Navrhovaná právní úprava má eliminovat podávání šikanózních žalob, které jsou podávány tak, aby se konkurentovi ztížilo či znemožnilo zřízení věcného práva k nemovitosti. Zároveň se má předejít situaci, kdy by sám úředník katastrálního úřadu rozhodoval o tom, která žaloba je šikanózní a která nikoli, a podle toho posuzoval, zda vkladové řízení přeruší či nepřeruší. To by vyvolalo značný tlak na katastrální úřady a v mnoha případech i spekulace o možnosti korupce v otázkách přerušování vkladového řízení. Navrhovaná právní úprava řeší uvedené situace obdobně jako byly po dlouhá léta řešeny obecným zákonem knihovním při vedení pozemkových knih (k tomu viz § 61 a násl. zákona č. 95/1871 ř. z., o zavedení obecného zákona o pozemkových knihách). Alternativou navrhovanému řešení je zřejmě možnost problém nijak neřešit a ponechat dosavadní právní úpravu, jejíž důsledky v případě podávání šikanózních žalob jsou pro postiženého nepříjemné.

V případech, kdy je v katastru nemovitostí zapsána poznámka spornosti, a teprve poté je podán návrh na vklad, měli účastníci vkladového řízení možnost se s touto skutečností seznámit a zvážit, zda půjdou do určitého rizika, které soudní řízení s sebou přináší. V případě, že je poznámka spornosti zapsána až po podání návrhu na vklad, účastníci vkladového řízení předem možnost zvážit nebezpečí určitého rizika neměli. Proto se navrhuje, aby v případě, že mohli předem zvážit určité riziko, řízení o povolení vkladu přerušováno nebylo, zatímco v opačném případě by nebylo přerušeno jenom tehdy, pokud s tím účastníci vkladového řízení souhlasí.

Nulová varianta by vedla k tomu, že by se i nadále využívalo podávání šikanózních žalob k vydírání a k likvidaci konkurence.

K bodu 13

Ustanovení § 145 správního řádu o řízení s předstihem žádosti stanoví, jak se má postupovat v případě, kdy pro vedení řízení má význam předstih žádosti. Tak je tomu podle § 12 odst. 2 zákona č. 265/1992 Sb., které zní: “Pořadí zápisů v katastru se řídí, pokud zákon nestanoví jinak, dobou, ve které návrh na zápis do katastru byl doručen katastrálnímu úřadu.” Pojem “předstih žádosti” přitom v zákoně o zápisech není použit pouze proto, že tento zákon pochází z roku 1992, kdy tento pojem nebyl v právním řádu znám. Jen proto používá místo uvedeného pojmu pojem “pořadí”. Významově se však jedná o jedno a totéž, a proto řízení o povolení vkladu práva do katastru nemovitostí je třeba považovat za řízení s předstihem žádosti ve smyslu správního řádu. Markantní je to zejména tehdy, když je katastrálnímu úřadu postupně doručeno více návrhů na vklad vlastnického práva k téže nemovitosti. Zásada pořadí však platí i tehdy, kdy je k téže nemovitosti doručeno několik návrhů na vklad nejen vlastnických, ale i jiných věcných práv k téže nemovitosti. V podobě stanovené správním řádem je však toto ustanovení na řízení o zápisu práv do katastru nemovitostí aplikovatelné pouze částečně. Právě tak jako podle správního řádu je důvodná dokumentace nejen dne, ale i hodiny a minuty podání návrhu. Důvodné je i ustanovení o tom, že se nejprve rozhodne o návrhu, který byl doručen v časovém předstihu. Neaplikovatelné je však ustanovení, že pokud se návrhu podanému v předstihu vyhoví, řízení o dalších návrzích se zastaví, aniž o nich bude meritorně rozhodnuto. Taková úprava je vhodná např. při patentovém řízení, kdy má přednost návrh na registraci patentu podaný dříve a návrhy na registraci stejného patentu podané později nemohou být úspěšné, pokud je dříve podanému návrhu vyhověno. Při zápisech práv do katastru, přestože je pro ně rozhodující pořadí, však nelze dost dobře odůvodnit, proč by v případě, že je k určité nemovitosti rozhodnuto o vkladu vlastnického práva, nemohlo být v navazujícím řízení kladně rozhodnuto o dalším vkladu vlastnického práva nebo o navazujícím vkladu práva zástavního. Aby ustanovení § 145 správního řádu bylo na řízení o zápisech práv k nemovitostem rozumně aplikovatelné, je proto třeba přijmout navrženou odchylku od správního řádu.

Nulová varianta by znamenala, že ustanovení správního řádu o řízení s předstihem žádosti by bylo při zápisech práv do katastru nemovitostí i nadále prakticky neaplikovatelné.

K bodu 14

Navrhuje se zrušit ust. § 13 vhledem k tomu, že úprava veřejnosti katastru nemovitostí je duplicitně i v katastrálním zákoně v § 21.

Nulová varianta by znamenala, že by i nadále byla veřejnost katastru upravena ve dvou různých zákonech, a to částečně odlišně.

K bodu 15

Navrhuje se zmocnit Český úřad zeměměřický a katastrální k vydání vyhlášky, kterou se stanoví vzory formulářů pro podání návrhů na vklad.

Ustanovení je nezbytné, má-li být realizován novelizační bod č. 3.

K čl. II

K bodu 1

Zavedení formulářů pro návrh na vklad je poměrně závažná změna, která má významný dopad na zaběhlou dosavadní praxi při podávání návrhu na vklad. Z tohoto důvodu se stanoví, že ještě rok od účinnosti tohoto zákona bude možné podávat návrhy na vklad bez použití formuláře. Tím bude vytvořen dostatečný časový prostor, aby si všichni nový způsob podávání návrhu na vklad osvojili a nové právní úpravě se přizpůsobili.

K bodu 2

Přechodné ustanovení umožní pokračovat v řízeních přerušených před účinností této novely z toho důvodu, že bylo před soudem zahájeno řízení o předběžné otázce. Pokud o to účastníci vkladového řízení projeví zájem, bude možné vkladové řízení dokončit.

K bodu 3

Navržené ustanovení nabízí možnost výmazu starých zástavních práv, která se podle stávající právní úpravy nedaří vymazat. Tato zástavní práva byla převzata z pozemkové knihy, která byla vedena do roku 1964. S velkou pravděpodobností již tato zástavní práva byla promlčena nebo i zanikla. Údaje v pozemkové knize o zástavním věřiteli byly neúplné, takže ho po desítkách let není možno dohledat. Tato zástavní práva jsou tak fakticky “mrtvá”, jejich zápis však stále právně znehodnocuje mnoho nemovitostí a nikdo neumí najít právně čistý způsob, jak prokázat zánik nebo alespoň promlčení těchto zástavních práv a vymazat je z katastru nemovitostí. Nelze ani zjistit příslušenství zajištěné pohledávky, ani případný rozsah splacení této pohledávky. Většinou nelze o zástavním věřiteli zjistit ani údaje, které jinak pro označení osob vyžaduje občanský soudní řád. Vzhledem k výše uvedenému, a také k tomu, že za celou dobu zapsaní zástavní věřitelé svá zástavní práva neuplatnili, navrhuje se, aby byl stanoven zánik těchto práv jako vyvratitelná domněnka, opravňující k výmazu těchto práv z katastru nemovitostí. V takovém případě se navrhuje, aby ohlášení žádající výmaz těchto práv mělo formu veřejné listiny.

Nulová varianta by znamenala, že se ani nadále vlastníci mnohých nemovitostí nedokáží žádným způsobem zbavit starých zástavních práv, což zbytečně snižuje hodnotu jejich nemovitostí.

K čl. III

Navrhuje zvýšit správní poplatek za podání návrhu na povolení vkladu na dvojnásobek tak, aby pokryl alespoň částečně inflaci, ke které došlo za posledních 16 let od doby, kdy byla stanovena dosud platná výše správního poplatku.

K čl. IV

S ohledem na předpokládanou dobu trvání legislativního procesu se navrhuje, aby zákon nabyl účinnosti dnem 1. ledna 2012.


Odebírat novinky e-mailem RSS Feed
Sdílet