Okamžité zrušení pracovního poměru z důvodu milostného vztahu s vedoucím pracovníkem obchodního partnera

JUDr. Jakub Vozáb, PhD. 04.03.2017

Nejvyšší soud 21 Cdo 4902/2014

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zdeňka Novotného a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D. v právní věci žalobkyně M. S., zastoupené Mgr. Luborem Šídou, advokátem se sídlem v Praze 1, Veleslavínova č. 59/3, proti žalované Lázně Bechyně, s.r.o. se sídlem v Bechyni č. 202, IČ 466 78 654, zastoupené Mgr. Martinem Bílým, advokátem se sídlem v Ostravě, Olivova č. 553/3, o neplatnost výpovědi a o neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru, vedené u Okresního soudu v Táboře pod sp. zn. 7 C 78/2012, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře ze dne 26. června 2014 č.j. 15 Co 211/2014–276, takto:

Dovolání žalované se zamítá.
Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Z odůvodnění:

…

Jestliže v posuzovaném případě žalovaná vytýká žalobkyni, že navázala „milostný poměr s vedoucím pracovníkem důležitého obchodního partnera, otcem rodiny“, potom náležitě nerozlišuje osobní a soukromé vztahy zaměstnance na jedné straně a vztahy pracovněprávní na straně druhé, a skutečnost, že – jak výstižně uvádí odvolací soud – „samotné navázání tohoto soukromého vztahu nelze podřadit pod žádné porušení povinností žalobkyně jakožto zaměstnance ve smyslu ustanovení § 301 zák. práce“. Poněkud nadsazená a v rovině spekulací je již úvaha dovolatelky, že se tím (tj. navázáním „milostného poměru“) „dopustila žalobkyně úmyslného jednání proti zájmům žalované“. Je jistě možné, že v rámci mimopracovních či soukromých vztahů může dojít k prozrazení údajů o skutečnostech, které se týkají provozu zaměstnavatele, popřípadě skutečností, které mají povahu obchodního tajemství, a které by z tohoto hlediska měly pracovněprávním povahu. Potom však může být skutkovým důvodem úkonu směřujícího ke skončení pracovního poměru porušení právě těchto povinnosti, a nikoliv samotná okolnost, že zaměstnanec navázal vztah (osobní, rodinný, sourozenecký, přátelský apod.), s nímž zaměstnavatel nesouhlasí.

V projednávané věci žalovaná ani netvrdila, že by žalobkyně v rámci svých osobních vztahů vyzradila nějaké citlivé skutečnosti o její činnosti, které by žalovanou mohly poškozovat. V okamžitém zrušení pracovního poměru žalobkyni dále vytýká, že „ke kontaktům s objektem jejího zájmu zneužívala účelově fingované služební cesty se služebním vozidlem, účelově nesprávně udávala nadřízeným jména osob, se kterými se měla setkat, zneužívala výrazným způsobem fond pracovní doby i služební komunikační prostředky ke zcela soukromým účelům“, a „ve dnech kontroly místa“, kde se měla zdržovat, „byla opakovaně zjištěna Vaše soustavná nepřítomnost“.

Z ustanovení, která byla citována výše, vyplývá, že důvod okamžitého zrušení pracovního poměru musí být v písemném okamžitém zrušení pracovního poměru uveden tak, aby bylo zřejmé, jaké jsou skutečné důvody, které vedou druhého účastníka pracovního poměru k tomu, že rozvazuje pracovní poměr, aby nevznikaly pochybnosti o tom, co chtěl účastník projevit, tj. který zákonný důvod okamžitého zrušení pracovního poměru uplatňuje, a aby bylo zajištěno, že uplatněný důvod nebude možné dodatečně měnit. Důvod okamžitého zrušení pracovního poměru tedy musí být konkretizován uvedením skutečností, v nichž účastník spatřuje naplnění zákonného důvodu tak, aby nemohly vzniknout pochybnosti, ze kterého důvodu se pracovní poměr okamžitě zrušuje.

Důvod okamžitého zrušení pracovního poměru proto musí být uveden nejen tak, aby bylo zřejmé, který z důvodů uvedených v ustanovení § 55 odst. 1 zák. práce byl uplatněn, ale současně takovým způsobem, aby bylo nepochybné, v jakém konkrétním jednání zaměstnance je spatřován; jen taková konkretizace použitého důvodu po skutkové stránce zajišťuje, že nevzniknou pochybnosti o tom, z jakého důvodu byl pracovní poměr okamžitě zrušen, a že důvod nebude možné dodatečně měnit. Skutečnosti, které byly důvodem pro okamžité zrušení pracovního poměru, přitom není potřebné rozvádět do všech podrobností, neboť pro neurčitost a nesrozumitelnost projevu vůle je okamžité zrušení pracovního poměru neplatné jen tehdy, kdyby se nedalo ani výkladem projevu vůle zjistit, proč byl pracovní poměr okamžitě zrušen (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 11. 1996, sp. zn. 2 Cdon 198/96, uveřejněný pod č. 35 v časopise Soudní judikatura, roč. 1998). U důvodu podle § 55 odst. 1 písm. b) zák. práce je třeba věnovat přesnému popisu vytýkaného skutku zvýšenou pozornost, aby byla možná jeho přesná individualizace, je třeba uvést konkrétní údaje o tom, kdy, kde, jakým jednáním a která konkrétní povinnost měla být porušena.

V posuzovaném případě bylo okamžité zrušení pracovního poměru doručeno žalované „doporučeně s dodejkou“, obsah okamžitého zrušení pracovního poměru tudíž v souvislosti s jeho doručením nemohl být se žalobkyní projednán, aby bylo možné případně dovozovat, že žalované muselo být zřejmé, které skutkové důvody (jaké konkrétní skutky) jsou důvodem zrušovacího projevu žalované, aby se mohla případně bránit kupříkladu tím, že určitá jízda služebním automobilem byla uskutečněna z pracovních důvodů, že konkrétní jednání, které by bylo označeno jako předstírané, skutečně proběhlo, apod. Namítá-li dovolatelka, že „nemůže přesně znát záležitosti, které mu nesprávně udávala žalobkyně“, a že „v době okamžitého zrušení pracovního poměru (skutkové důvody) podrobně neznala“, potom vlastně potvrzuje, že v době podání okamžitého zrušení pracovního poměru ještě nemohla skutkově vymezit jeho důvod tak, aby jej nebylo možno zaměnit s jiným (srov. § 60 zák. práce). Je také možné, že žalovaná skutkové důvody později „rozkryla podrobněji a byla tak schopna je v řízení lépe konkretizovat“, nicméně tato okolnost také není pro posouzení věci relevantní, protože vymezený skutkový důvod nesmí být dodatečně měněn (srov. § 60 část věty za středníkem zák. práce).