Pracovnělékařské služby (zdravotní závodní preventivní péče)

Ilustrativní obrázek ke článku Pracovnělékařské služby (zdravotní závodní preventivní péče)

Pracovnělékařské služby

Dne 1. dubna 2012 nabyly účinnosti zákony, které upravují podstatnou část reformy zdravotnictví, a to zejména zákon č. 372/2011 Sb. o zdravotních službách a jejich poskytování a na něj navazující zákon č. 373/2011 Sb. o specifických zdravotních službách. Zejména druhý zmíněný předpis významně zasahuje do oblasti dosavadní závodní preventivní péče a to nejen tím, že z terminologického hlediska se nově jedná o pracovnělékařské služby.

Mimo různých ohlasů, které tato nová úprava mezi zaměstnavateli vyvolala, přece jen se jedná o určitou organizačně-technickou změnu, protože celou dobu vychází ze zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, v platném znění, a zákona č. 20/1966 Sb. o péči o zdraví lidu, v platném znění, a na ně navazující vyhlášku č. 432/2003 Sb., které upravují podmínky pro zařazení prací do kategorií 1 až 4 a od nich se právě odvíjí rozšíření povinností zaměstnavatelů zajistit poskytnutí pracovnělékařské péče pro své zaměstnance. V následující části se tedy pokusíme o vymezení zásadních změn, které se budou týkat postupu zaměstnavatelů při zajišťování pracovnělékařské péče pro své zaměstnance.

1) Terminologie.

Jak již bylo zmíněno, závodní preventivní péče se nově mění na pracovnělékařské služby, které zahrnují preventivní zdravotní služby, jejichž součástí je:

  1. hodnocení vlivu pracovní činnosti, pracovního prostředí a pracovních podmínek na zdraví,
  2. provádění preventivních prohlídek,
  3. hodnocení zdravotního stavu za účelem posuzování zdravotní způsobilosti k práci a ochranu před pracovními úrazy, nemocemi z povolání a nemocemi souvisejícími s prací,
  4. zajištění školení v poskytování první pomoci, a
  5. pravidelný dohled na pracovištích a nad výkonem práce nebo služby.

2) Poskytovatelé pracovnělékařských služeb.

Poskytovatelem pracovnělékařských služeb je lékař v oboru všeobecného praktického lékařství, nebo v oboru pracovního lékařství. V pracovnělékařském prostředí se postupně objevuje tendence vyžadovat specializaci lékařů poskytujících pracovnělékařské služby, což je již dlouhou dobu běžný požadavek v zemích EU, avšak dle informací Ministerstva zdravotnictví za posledních více jak patnáct let pracovnělékařské akreditační kurzy absolvovalo pouhých 422 praktických lékařů.

3) Rozšíření povinností absolvovat lékařskou prohlídku u všech zaměstnanců.

Do 31.3.2012 byla zákonná úprava nejasná v tom, zda všichni zaměstnavatelé musejí mít závodního lékaře či nikoliv. Zákoník práce sice stanovil, že zaměstnavatel je povinen sdělit zaměstnancům, které zdravotnické zařízení jim poskytuje závodní preventivní péči, ale většina zaměstnavatelů se zaměstnanci zařazenými do kategorie první, s výjimkou určitých speciálních případů (tzn. většina administrativních pracovníků), řešila otázku závodní preventivní péče tak, že zaměstnancům jednoduše sdělila, že závodního lékaře nemají. Nově je tedy dáno, že každý zaměstnavatel bez ohledu na počet zaměstnanců a na kategorizaci prací, které vykonávají, má povinnost zajistit lékaře pracovnělékařské služby, se kterým musí mít s uzavřenou smlouvu o pracovnělékař­ských službách, navíc náklady na poskytování pracovnělékařských služeb nese vždy zaměstnavatel.

4) Způsob poskytování pracovnělékařských služeb.

Způsob zajištění poskytování pracovnělékařských služeb se může lišit podle toho, do jakých kategorií (dle zákona o ochraně veřejného zdraví a na něj navazující vyhlášky) jsou práce u zaměstnavatele zatříděny. Pokud zaměstnavatel zaměstnává zaměstnance:

  • zařazené výlučně do kategorie první (tj. práce, při nichž podle současného poznání není pravděpodobný nepříznivý vliv na zdraví) a není-li součástí této práce činnost, pro jejíž výkon jsou podmínky stanoveny jinými právními předpisy, může tento zaměstnavatel zajistit splnění své zákonné povinnosti k provedení pracovnělékařské prohlídky (ad odst. 1) písm. b) výše) nebo k posouzení zdravotní způsobilosti zaměstnance k práci (ad odst. 1) písm. c) výše) v rámci pracovnělékařských služeb prostřednictvím praktického lékaře, u kterého je zaměstnanec registrován, a to na základě písemné žádosti zaměstnavatele. Lékařskou prohlídku provedenou na základě takovéto žádosti je následně zaměstnavatel povinen zaměstnanci proplatit.
  • zařazené do druhé a vyšší kategorie je povinen zajistit svým zaměstnancům poskytování pracovnělékařských služeb na základě písemné smlouvy s poskytovatelem těchto služeb.

5) Uchazeči o zaměstnání.

Dle nové právní úpravy se uchazeč o zaměstnání považuje ze zákona za osobu zdravotně nezpůsobilou k výkonu práce až do okamžiku než podstoupí lékařskou prohlídku, která prokáže jeho stav způsobilosti k práci. Vstupní prohlídku uchazeč absolvuje u lékaře, se kterým má budoucí zaměstnavatel uzavřenou smlouvu, nebo v případě, že zaměstnavatel zaměstnává pracovníky vykonávající práci v kategorii první (viz výše) u registrujícího lékaře uchazeče o zaměstnání. Vstupní prohlídku vždy hradí uchazeč. Pokud však uchazeč později uzavře pracovní smlouvu se zaměstnavatelem, tento mu poplatek za vstupní prohlídku proplatí.

6) Pracovnělékařská péče pro pracovníky pracující na základě na dohody o pracovní činnosti a dohod o provedení práce.

Do data účinnosti nové úpravy měli povinnost absolvovat vstupní prohlídku pouze budoucí zaměstnanci v rámci pracovního poměru. Avšak dle dikce zákona o specifických zdravotních službách v souvislosti se zákoníkem práce by se povinnost vstupní prohlídky vztahovala nově i na pracovníky konající práci pro zaměstnance mimo pracovní poměr. Ministerstvo však vzápětí uznalo svou chybu v nejasných formulacích zákona a přislíbilo nápravu a zmírnění náročnosti některých opatření. V současné době je také nejasné, kdy bude připraven prováděcí předpis k zákonu o specifických zdravotních službách, který by měl stanovit postupy při zajišťování lékařských prohlídek, druhy, četnost a obsah lékařských prohlídek včetně rozsahu odborných vyšetření, organizaci, obsah a rozsah pracovnělékařských služeb a obsah dokumentace o pracovnělékař­ských službách prováděných pro zaměstnavatele, půjde tedy o předpis, který bude zvláště významným pro praxi.

7) Přechodné období do 1.4.2013.

V souvislosti s nabytím účinnosti reformního balíčku zákonů ve zdravotnictví ke dni 1.4.2012 vydalo Ministerstvo zdravotnictví spolu s Ministerstvem práce a sociálních věcí stanovisko k přechodnému období, které zákon obsahuje. Zákon tedy poskytuje zaměstnavatelům určitý časový prostor pro uvedení pracovnělékařských služeb do souladu se zákonem a tím umožňuje, aby zaměstnavatelé měli dostatek času zajistit pracovnělékařské služby pro své zaměstnance tak, jak to zákon vyžaduje. V období od 1.4.2012 do 31.3.2013 může tedy zaměstnavatel zajišťovat zdravotní péči, která je obsahem pracovnělékařských služeb, podle dosavadních právních předpisů a uvedenou lhůtu jednoho roku by měli zaměstnavatelé využít k úpravě dosavadních či nově vznikajících právních vztahů k zajištění pracovnělékařských služeb. Je nutno si však uvědomit, že přechodné období neplatí pro povinnost úhrady závodní preventivní péče v rozsahu pracovnělékařských služeb, touto povinností jsou zaměstnavatelé vázáni již ode dne 1.4.2012.

Přiložené soubory

Napište nám

    Přejít nahoru